Příběh dávných tuláku, co vepsal slova do mraků
Jež chtili žít bez znaků té modré krve panáku a králů
Vznešených hlav
S nebem čistým, bez mraků, šli hledat zemi zázraků
V kapse jen pár měďáku a v srdci hrdost vojáků
V níž sám byl každej svůj pán, v níž sám byl každej svůj pán
Sluncem zhnědlé tváře brodí dnem se s tmou
V srdci skrývaj radost svou neskrytou
Zimou, létem, s hladem potácí se, jdou
Za svým světem, snem, cestou jedinou, kde jsou
Volní jako ptáci hor, co vylétnou
4x Svým věčným krokem cestou jdou
Jak ruže zemí tou, co krásně rozkvetou
Se slávou staletou, cestu si nespletou
Když tmou bez loučí jdou
1992 -1993
Příběh
1993
