1.
Nevnímáš, neslyšíš, stále mě jen přehlížíš.
V podivném zajetí, co drží tě v prokletí,
s únavou v těle svém mě líbáš, jak zima tak mdlá.

Zkouřená že nevidíš, ve tmě se opíjíš,
vláčíš se ulicí, zvracíš a hrozný smích
se nese tmou jak upíří tanec tvých pekelných rouch.

Refrain:
Nech si svůj nevinnej pohled, já dobře tě znám.
Mě víc už nehoupej, já nejsem pitomej tvůj šašek k hrám.
Nech si svou nevinnou zpověď pro jiný, co máš.
Mě víc už neříkej, šaty si nesvlíkej, je konec.

2.
Vnímáš věci kolem jako prázdnej kruh,
bloudíš a nevíš jak, nevíš jak ze spárů
uniknout, tak sžíráš život svůj dál.

Hledáš z něho cestu a nevíš kudy ven.
Odmítáš mou pomoc, nevíš snad kdo jsem,
když se odvracíš a křičíš „jdi pryč!“ a vlasy si rveš.

Zimou se třeseš a bojíš se všech co tu jsou.
Vlasy svý si neučešeš a očí vidí jenom tmu -
ne, ty to nejseš. Sám nevím, kdo jseš, sám nevím, co jsi zač.

Refrain:
Nech si svůj nevinnej pohled, já dobře tě znám.
Mě víc už nehoupej, já nejsem pitomej tvůj šašek k hrám.
Nech si svou nevinnou zpověď pro jiný, co máš.
Mě víc už neříkej, šaty si nesvlíkej, je konec.