1.
Proč mi v dlaních usínáš,
moje vílo, strážce krás
všedních dní?
Proč se na mě nedíváš,
kouzlem tvář svou neskrýváš,
v očích mých?
Bridge:
Na tvůj bílý závoj
padá stín.
Tvoje ústa chřadnou
a já vím.
2.
V dáli světlo zhasíná,
sfoukly svíčky
spásu nám,
ztraceným.
Nech své srdce, nech svůj hlas,
ještě chvíli v dlaních nás
nocí znít.
Ref:
Kdo mé srdce bude hřát,
kdo mne bude milovat
láskou tvou?
Kdo se na mne bude smát,
kdo mne líbat, při mě stát?
Zůstaň mou.
Bridge
Snad zdálo se jim málo mi tě vzít.
Snad chtěli víc si brát.
Tak vzali mi i víru v tobě žít,
tvou krásu lásky znát.
3.
Tebe země proklínám
za tvou závist, krutou daň
bezcitnou.
Klidně vřískej,
klidně vzplaň,
já ti nikdy neprodám
duši mou.
Ref:
Vem mi srdce,
vem mi hlas,
spoutej ruce,
zlom mi vaz,
mocí svou.
Podraž nohy,
vstanu zas,
slyšet budu její hlas
věčně plout.
